Tak to máme za sebou. Nechci rozebírat, komentovat ani
hodnotit to, co se dělo 17. Listopadu v ulicích, bylo o tom napsáno mnohé
ze všech stran a krom toho se kajícně přiznám, že jsem tak trochu z Prahy
utekla. Proč?
Jsem už strašně unavená tím, jak se nad každou kauzičkou
ihned vyrojí tábor nadšených podporovatelů a stejně zavilých oponentů a vzduch
se plní slovy, která jaksi sama ze sebe vytvářejí logické konstrukty, ale
nemají jiný cíl než vymezit se, na chvíli cítit svou „identitu“ oproti jiným. Víry
„individualismu“.
Jenže on je to takový splasklý individualismus, který na
sebe prozrazuje, že si sám sebe moc necení, sám o sobě moc neví, ale o to víc
se vyžívá v drobných nedůslednostech protistrany. Namísto zdlouhavého
pátrání po tom, kým jsme, individualita jakoby se nám nenápadně smrskávala na
to, co „nejsme“, na čem jsme „nezávislí“ a s čím, jak jinak, vedeme boj o
pozice.
Je to individualismus twerkových soutěží na vysokých
školách, jejichž děsivost spočívá ani ne tak ve vulgaritě, jako
v představě té hlubinné propasti sebevědomí, která dožene sbor mladých
dívek, které mají důvod si myslet, že něčeho dosáhly, sehrát soutěž
z uliček lásky pod světlem reflektorů.
Individualismus, který brání možnost plošně zavřít hospodu
všem dětem, protože majitelské individuum nevydělává. Na divokých diskusích
kolem této regionální kauzy, bylo obzvlášť dobře vidět, jak málo se zde
individualismus páře s tím, aby dbal na obranu individua před pohledem
zobecňujícím.
Nedávno jsem u Kulatého stolu o daních zaslechla povzdech:
„...problém často je, že státy - to je taková hodně evropská specialita, ale
vidíme to i za hranicí Evropské Unie - nade vše nadřazují svou suverenitu a
tato priorita je často velmi brzdí v tom, aby mohly vzájemně
spolupracovat.“
Individualismus, jehož individualita už rozšoupla se tak, že
vesmír je jí sluhou a planeta jen odkladištěm spotřebovaného žití.
Individualismus narcistických bláznů nebo dětí, který
jediné, co hledá, je vlastní obraz v očích druhých. Zrádná hladina, co Narcisovu tvář odráží tak
dokonale, že si ji lehce splete s pevnou zemí.
Individualismus bez individuality, protože na tu nezbyl čas.
Psáno pro Deník Referendum
Žádné komentáře:
Okomentovat