27. 10. 2013

Jupiterské štěstí





Stažená do sebe slyším přesvědčivý tón:
„Nikoho nepotřebuji“
a pod ním rozlehlé psí vytí:
„Nikdo nepotřebuje mě“.
Tak roste babylónská věž úsporné spásy.
Bůh na vrcholu zrozený, ozvěnou se vrací.
                                      M. Hrbková
Jupiter, vládce Olympu, září na skvoucím trůně, v rukou třímá roh hojnosti nebo blesk, symboly růstu, expanze a moudré spravedlnosti.  V astrologii bývá často nazýván „Velikým štěstím“.
Jupiter disponuje aktivní, ohnivou energií, podstatu jeho povahy tvoří expanzivita. Do jeho domény patří vše, co rozšiřuje, užívá, kultivuje či rozvíjí jakoukoliv oblast lidského konání.  S vládcem božských sil a spravedlivým soudem Jupitera přichází na scénu rozkvět a zdar.              
Ale jako každá energie, i tato je bez hodnocení a vždy tenduje k ovládnutí všeho kolem sebe. Může propuknout či být použita v situaci i míře prospěšné, kdy je opravdu neocenitelným zdrojem nápadů, nadšení i metod; ale i ničivé, kdy dokáže proměnit hojnost v hromadu nepotřebných kuriozit, radost v trýzeň závislosti a moudrost v manipulativní břečku.
 I Jupiterská expanze a tendence k sebepřekročení musí nalézt své hranice a svá omezení, jinak se zacyklí v hedonistickém kolotoči chtivosti a zábavy, vytváří nereálné velikášské vize a chce šplhat po žebříku do nebes jak po eskalátoru – i s následným kostrbatým pádem.
V I-ťingu symbolizuje Jupiterskou energii 55. hexagram HOJNOST. Hexagram je spojením živlu ohně a bouře, vnitřní jasnosti a vnější síly a mobility. Hojnost zde není zobrazována jako mnohost, ale jako jasnost pohledu a připravenost k činu, setkání a spolupráce schopných lidí. Komentáře upozorňují, že hojnost v sobě vždy ukrývá i svou pomíjivost a rozhodně se s ní nedá počítat jako se stabilním stavem.
První linie symbolizuje stav hojnosti, kdy se setkají lidé, kteří jsou schopni dobře a dlouhodobě spolupracovat. Druhá a třetí linie ukazuje čas, kdy špatně funguje spojení mezi základnou a vedením, lidé ve vedení se snaží hojnost obrátit ve svůj prospěch, a zapomínají na věci obecné. Ve druhé není dobrá doba pro schopné lidi, ale je to stav spíše náhodný, nezakořeněný a stačí počkat, až se podmínky zlepší. Ve třetí linii již schopným hrozí určité nebezpečí a rozhodně by se neměli do veřejných věcí zapojovat. Nedokonalost se stala součástí systému, který korumpuje samou svou podstatou.
Čtvrtá a pátá linie zobrazují opět doby hojnosti, kde se setkávají lidé schopní, tentokrát skromný a na celek soustředěný vůdce a ochotný pomocník. Šestá, nejvyšší linie stav, kdy hojnost vede přímou cestou k aroganci, lhostejnosti a přehlíživosti, člověk „nevidí svou rodinu“ a je pravděpodobné, že zůstane sám.
Tajemství uměřenosti v principu, který je samou svou podstatou expanzivní a chce překračovat všechny hranice, sahá skutečně až do nebes. Pokora je totiž možná jen tam, kde člověk sám sebe omezuje pro něco, co jej přesahuje, dělá to rád, protože to považuje za dobré či nutné.
Hlavními ingrediencemi Jupiterského lektvaru expanze a růstu jsou schopnost úcty,   víra ve smysluplnost života, krásu lidí a možnost růstu k ideálu. Jupiter je naše představa nás samých, do níž vrůstáme. Je to naše touha poznat odkud a kam přicházíme, začlenit se do smysluplného celku vesmíru, poznat jej, kultivovat a přivést k rozkvětu. Tato touha však musí mít svůj cíl v něčem, co nás přesahuje.
Zacyklí-li se sama v sobě a bezhlavě expanduje do všech stran, vznikají příšery, buněčný růst růstu, velikášské představy o všem, co děláme a znamenáme, egomanie a posedlosti.  Babylonská věž úsporné spásy.
Bůh z vrcholu vyhnaný, podzemím se vrací.

Psáno pro rubriku "Planety v nás" literárního obtýdeníku TVAR