Po opětovném horkém létě už je jasné, že tento rok si
s loňským „rokem zmrtvýchvstání“ nezadá. Z planet v horoskopu
symbolizuje revoluční energii proměny, smrti starého a nástupu nového krále, planeta
Uran či bůh Úranos, ikonoklast a revolucionář, nebe a tvůrčí síla v dosud
nezrealizované podobě.
Uran je touha, vize, vývoj, věda, svoboda a rovnost,
společenství. Intuitivní síla blízké budoucnosti, změny, co se tlačí do
vědomí. Schopnost jim tak trochu
propadnout a nechat se vést silou nehmotné ideje. Prorocké oči zaměřené kamsi
do budoucnosti, jež sledují víc vývoj nežli analýzu okamžitého stavu. Uši,
které slyší růst kořenů mnohdy jasněji než ševelení stébel a jejichž úloha je
právě v tom: objevovat, vynalézat, předvídat.
Pro splnění tohoto cíle je Uranovou výbavou též zvýšená
láska ke svobodě, odosobněný pohled a intuitivní myšlení systemických
souvislostí.
Je Pánem ptačí perspektivy. Pod jeho vlivem mizí ego i
individualita a nastupuje nadhled zbavený emocí, v němž vše nachází svůj
smysl v celkovém obrazci. Svět pod jeho pohledem je velké pohyblivé
mraveniště.
Nevyvážeností této energie vzniká tíhnutí k fanatismu a
doslovnosti, které zaměňuje jednotlivosti s principy, věčné revolty
směřující až k bájnému osvobození od všeho pozemského či virtualismus, překotný
let Ikarův, plochý svět zbavený plastičnosti citu.
Americký filosof a
psychoterapeut Thomas Moore o prorockém duchu píše: „Prorokova vize ve
skutečnosti není zaměřena kupředu, ale dovnitř. Proroci jsme, když zahlédneme
základní fantazie, které neustále přehráváme, a když vidíme, jak silně je
přítomnost obývána minulostí. Ale ne jako její příčina, jak se nás snaží
přesvědčit mnoho psychologů, nýbrž jako stopy a vzorce, které nikdy nemizí.
Když se sbližujeme s rytmy a obrazy duše, našeho vlastního vnitřního
života, hranice času se rozpouštějí...“ (Th. Moore, Planety v nás)
... a na horizont
vystupují série podobností a alegorií, celistvé tvary, rytmy a intuitivní
prozření. Všechna ta vágní zkreslení lidského úsudku, která se pro větší
objektivitu snažíme vyloučit, ale čím dál častěji narážíme na to, že se ženeme
do budoucnosti tancem zběsilých, neboť eliminujeme vše, co na nás vyžaduje tzv.
neužitečný čas pouhých emocí – prožitek, pocit, navázání vztahu a vyjasnění
hodnot v dialogu s vlastní fantazií.
Že podezíravost naší
rozdrobené, odcizené mysli skládá pavoučí síť represivity a víry v násilí.
A najít třetí bod ve
vesmíru, v němž z ptačí perspektivy zahlédneme základní fantazie, které
přehráváme, je možné jen s vědomím vlastní neobjektivity a - se zdánlivou absurditou světu psýché vlastní
– přijetím odpovědnosti i za ně.
Psáno pro TVAR 15/2013
Žádné komentáře:
Okomentovat