Poté, co jsem se minule nechala vytáhnout na vzletnou pouť
divokých husí, dnes se vnořím do útrob říše Saturnovy.
Strážce zlatého věku Saturn, symbol stáří, jeho bezmoci i
moudrosti, uzavírá cykly. Je pevnou strukturou, která drží svět pohromadě,
nehybnou hmotou skal a hor, setrvačností a nejtvrdším jádrem. Jeho doménou
v těle jsou kosti a kolena.
Je přísným a nad jiné spravedlivým soudcem, který
nemilosrdně vrací zpět od nesložených zkoušek a krystalizuje, co prošlo
očištěním. Zdokonalení, dospívání, zrání, dotažení konců a budování základů
chrámů vnějších i vnitřních - to je cíl, k němuž saturnská energie používá
prostředky mnohdy nemilé, jakými jsou izolace, všechny druhy omezení, překážek,
často vlastních chyb či omylů, které se schopností vpravdě luciferskou
přinášejí světlo skrze temnotu. Všechno oholí na kost, zúží do nejtěsnější
skuliny, zmrazí do polohy nehybného brouka a vede k zastavení a vnitřnímu
uvědomění.
Je strážcem kontinuity a jednoty vědomí, která však musí pravidelně
procházet procesem proměny a restrukturalizace, být odrolena větry života a
omleta vodami vztahů, aby se vždy nově konstituovala na dalším vývojovém stupni.
Co bylo zaseto a prorostlo sítem země je bohatství Saturnovo.
Jeho kontinuita míří stejně dovnitř jako vně, vypráví příběh
o vývoji, dospívání, odpovědnosti, ale také o postupném vzdávání se aktivní
role, smíření s vlastním odstoupením a později i s odchodem. Vyžaduje
porozumění a splynutí s nesmiřitelnými zákony času skrz hluboký ponor do vzdálených
zákoutí duše a vědomí.
Součástí Saturnova charakteru je vždy rozpolcenost a
konflikt, který se Saturnova část psychiky, ego spojené s personou, snaží
všemi podobami zbavit. Tento konflikt daný touhou po dokonalosti podporovanou
strachem z nepřijetí způsobuje, že k jeho darům člověk dospívá dlouhou
cestou, v níž starý už vyprázdněný řád zoufale bojuje o přežití a zkostnatělé
vědomí vší silou brání změně. Tím je také zajištěno to, oč v tomto příběhu
jde především, aby proměna zasáhla hlubinným prožitkem celou osobnost a
zajistila celkové vyrovnané zrání. Konflikt graduje až k tušenému okamžiku
hrůzy, v němž na člověka zevnitř nebo z vnějšku tlačí nutnost
bilancovat (silné Saturnské přechody se u jednotlivce odehrávají ve 30, 60 a 90
letech života) a je nucen se tak trochu zděsit sebe sama. Z mytického zrcadla
vystoupí stín a člověk zůstává zmražen před vlastním do té doby odmítaným
obrazem. V tomto okamžiku dochází
ke konfliktu strachů – strach a hrůza z toho, kdo jsem a kam směřuji, z rozpadajících
se jistot a cizosti světa stojí proti strachu z nových, nevyzkoušených
cest, z přijetí jiné roviny odpovědnosti, jiné představy o světě a o své
roli v něm.
Tato zkušenost pak zakládá i pohled na svět, který je
základem dalšího vývoje. A tak tam, kde se nutné zkušenosti vyhneme, zůstáváme
i v celém dalším cyklu jaksi nezakotveni, nesmířeni či nepoučeni, naše osobnost
se štěpí, a neustále škobrtá o nezpracované a Saturn víc a víc nabývá vládnoucí
postavení. Tak jak to známe.
Naše společnost a to, co žijeme, je v pravdě
saturnského charakteru. Naše města, vztahy, společnost i hodnoty rodinné jsou
potažené černým suknem neměnnosti a normy, emoce zmraženy a v barvě šedé, strach
je absolutním vládcem a zmatená naděje se upíná k tuhnoucímu sterilnímu
řádu, který už podtíná sám sebe. A stáří, jež by mělo vykvést Saturnovými dary
moudrosti, sklizně a smíření, mění se v hrůzyplné strašidlo, před nímž se
chráníme mnohdy i pomocí operací. Smrt je tabu.
Je třeba se zastavit a postavit se tváří v tvář všemu,
co jsme vyloučili a rozpoznat, co nám chybí. Identifikovat v nepříteli
bratra.
Pak proměna přestane být jen nutná a stane se i možnou a
saturnské síly k tomu poskytnou kontinuitu, řád a hloubku poučení
zkušeností vlastních omylů.
Psáno pro literární obtýdeník TVAR
Žádné komentáře:
Okomentovat