15. 6. 2013

Saturn - Pán Zlatého věku




Poté, co jsem se minule nechala vytáhnout na vzletnou pouť divokých husí, dnes se vnořím do útrob říše Saturnovy.
Strážce zlatého věku Saturn, symbol stáří, jeho bezmoci i moudrosti, uzavírá cykly. Je pevnou strukturou, která drží svět pohromadě, nehybnou hmotou skal a hor, setrvačností a nejtvrdším jádrem. Jeho doménou v těle jsou kosti a kolena.
Je přísným a nad jiné spravedlivým soudcem, který nemilosrdně vrací zpět od nesložených zkoušek a krystalizuje, co prošlo očištěním. Zdokonalení, dospívání, zrání, dotažení konců a budování základů chrámů vnějších i vnitřních - to je cíl, k němuž saturnská energie používá prostředky mnohdy nemilé, jakými jsou izolace, všechny druhy omezení, překážek, často vlastních chyb či omylů, které se schopností vpravdě luciferskou přinášejí světlo skrze temnotu. Všechno oholí na kost, zúží do nejtěsnější skuliny, zmrazí do polohy nehybného brouka a vede k zastavení a vnitřnímu uvědomění.
Je strážcem kontinuity a jednoty vědomí, která však musí pravidelně procházet procesem proměny a restrukturalizace, být odrolena větry života a omleta vodami vztahů, aby se vždy nově konstituovala na dalším vývojovém stupni. Co bylo zaseto a prorostlo sítem země je bohatství Saturnovo.
Jeho kontinuita míří stejně dovnitř jako vně, vypráví příběh o vývoji, dospívání, odpovědnosti, ale také o postupném vzdávání se aktivní role, smíření s vlastním odstoupením a později i s odchodem. Vyžaduje porozumění a splynutí s nesmiřitelnými zákony času skrz hluboký ponor do vzdálených zákoutí duše a vědomí.
Součástí Saturnova charakteru je vždy rozpolcenost a konflikt, který se Saturnova část psychiky, ego spojené s personou, snaží všemi podobami zbavit. Tento konflikt daný touhou po dokonalosti podporovanou strachem z nepřijetí způsobuje, že k jeho darům člověk dospívá dlouhou cestou, v níž starý už vyprázdněný řád zoufale bojuje o přežití a zkostnatělé vědomí vší silou brání změně. Tím je také zajištěno to, oč v tomto příběhu jde především, aby proměna zasáhla hlubinným prožitkem celou osobnost a zajistila celkové vyrovnané zrání. Konflikt graduje až k tušenému okamžiku hrůzy, v němž na člověka zevnitř nebo z vnějšku tlačí nutnost bilancovat (silné Saturnské přechody se u jednotlivce odehrávají ve 30, 60 a 90 letech života) a je nucen se tak trochu zděsit sebe sama. Z mytického zrcadla vystoupí stín a člověk zůstává zmražen před vlastním do té doby odmítaným obrazem.  V tomto okamžiku dochází ke konfliktu strachů – strach a hrůza z toho, kdo jsem a kam směřuji, z rozpadajících se jistot a cizosti světa stojí proti strachu z nových, nevyzkoušených cest, z přijetí jiné roviny odpovědnosti, jiné představy o světě a o své roli v něm.
Tato zkušenost pak zakládá i pohled na svět, který je základem dalšího vývoje. A tak tam, kde se nutné zkušenosti vyhneme, zůstáváme i v celém dalším cyklu jaksi nezakotveni, nesmířeni či nepoučeni, naše osobnost se štěpí, a neustále škobrtá o nezpracované a Saturn víc a víc nabývá vládnoucí postavení. Tak jak to známe.
Naše společnost a to, co žijeme, je v pravdě saturnského charakteru. Naše města, vztahy, společnost i hodnoty rodinné jsou potažené černým suknem neměnnosti a normy, emoce zmraženy a v barvě šedé, strach je absolutním vládcem a zmatená naděje se upíná k tuhnoucímu sterilnímu řádu, který už podtíná sám sebe. A stáří, jež by mělo vykvést Saturnovými dary moudrosti, sklizně a smíření, mění se v hrůzyplné strašidlo, před nímž se chráníme mnohdy i pomocí operací. Smrt je tabu.
Je třeba se zastavit a postavit se tváří v tvář všemu, co jsme vyloučili a rozpoznat, co nám chybí. Identifikovat v nepříteli bratra.
Pak proměna přestane být jen nutná a stane se i možnou a saturnské síly k tomu poskytnou kontinuitu, řád a hloubku poučení zkušeností vlastních omylů.
Psáno pro literární obtýdeník TVAR