21. 5. 2013

Plynutí




„ Kamenné kmeny,
voda, jako by spěchala, proudem voní,
hladina dna cloní pyšné řasy
Je na čase i na bezčasí...“
M. Hrbková, Stíny světla.
Můj (alespoň co do poetičnosti) nejoblíbenější hexagram z Knihy Proměn je 53. Vývoj (Pozvolný pokrok).  Jak tomu u hexagramů bývá, jeho výklad se skládá z několika obrazů, které pocházejí z odlišných rovin přírodních zákonů i lidského života.
Hexagram 53. je symbolizován Výrokem „Vývoj. Dívka bude provdána. Zdar!“;  Obrazem: „Na hoře je strom“ a všechny linie hexagramu vypovídají o stádiích vývoje a dalekém letu divokých hus. 
Na počátku se „divoká husa nejistě blíží ke břehu“, ve druhé začne stoupat k bezpečnějšímu úkrytu na  skále, ve třetí se ve svém přestřelujícím nadšení zatoulá až k nehostinné náhorní rovině.  Ve čtvrté linii nalezne naději na záchranný bod v pustině, v páté je znovu poukázáno na samotu a zrádnost vrcholů a v šestém je příběh u konce a nabírá svou věčnou archetypální podobu, z  letu divokých hus zbývají pírka, která budou použita při náboženských obřadech.
Dívka před svatbou prochází podobným vývojem.  V prvním stádiu vstupu do dospělého světa prochází nejistotou, úzkostí, obavami, aby ve druhém se již lépe zabydlela. Stále je kladen důraz na to, aby nic nepokazila, ale základní bezpečí je uchráněno. Třetí linie zobrazuje, jak věci dopadnou, pokud se vývoj příliš uspíší, čtvrtá je radou, jak přežít i v nebezpečných oblastech, do nichž jsme se svou netrpělivostí nabourali a šestá klade důraz na poznání jako věčnou hodnotu, v níž příběh ústí.
V hexagramu má své opodstatnění i rozložení šesti linií. Tak spodní tři linie tvoří vnitřní část, horní tři vnější. 53. hexagram je uvnitř pevný (hora), venku přizpůsobivý, ale pronikavý (dřevo, vítr). Strom, který je pevně zakořeněn a může se nechat formovat okolními vlivy, pevně a jasně stanovený cíl a vnitřní jistota umožňují stabilitu, která poskytuje vyrovnanost v neustálé proměně a zvratech světa.
Na tomto hexagramu mám ráda nejen onen neuvěřitelný romantický obraz řádu instinktu a vesmíru, který představuje formace letícího hejna divokých hus přes nedozírné vody za exaktně tušeným cílem, ale samotný obraz plynutí, který je charakteristický pro mnohé východní kultury se všemi klady i zápory.
Hexagram není jen výčtem konkrétních situací, v jeho až do věčnosti sahajícím příběhu je obsažen i obraz nezvratnosti času, nesmyslnosti touhy jej předehnat či naopak zastavit, hluboký pocit pokory před děním tak, jak probíhá. Život je pohyb a změna, svět je tvořen neustále se větvícími příběhy a neztratit se v jejich běhu znamená být pevný ne v přepočítávání dobrých a špatných činů, ale ve své vizi světa, tužeb, smyslu a schopnosti rozpoznat kvalitu právě probíhajícího času.
Shodneme-li se na vizi, hledáme jí odpovídající prostředky, naše niterné rozhodnutí o postoji, který k dění zaujmeme, pod našima nohama splétá cestu, jíž pak sledujeme. Naše niterné rozhodnutí je založeno stejně na naší schopnosti zasahovat jako na schopnosti naslouchat a vize vyrůstá z krajin bezčasí, z říše prorockých vidění, kde se budoucnost zrcadlí v přítomnosti, kde je slyšet trávu růst, ale je na nás jestli a jak ji rozeznáme..
Psáno pro literární obtýdeník TVAR