Poezie a
vlastně všechna má literární i jiná intelektuální činnost je pro mne jakýmsi
hledáním živé vody, jíž se plní naše životy, vždy nové a nové rozeznění struny,
s níž se na chvíli ztratím průzorem slov; pobytí tam, kde tělo a duši těžko od
sebe rozeznat, kde slova se zdají být spíše odrazem zdánlivě iracionálních skutečností
nitra. A s jakousi zvláštní neústupností právě tady, v kraji obrazů
a odrazů, kde věci spíš tušeny vystupují z temnoty, startuje má racionalita
a věci se skládají do logických vazeb v podobě procesů mnohdy popsaných
v starých náboženských a mytologických symbolech, a jejich logikou ožívá svět.
Naposled, když jsem se
věnovala horoskopu Tvaru, jsem předznamenala nástup Pluta, vládce podsvětí, ale
také boháče, z jehož říše tajemně vyvěrá všechna barevnost světa a pod
jehož záštitou se v předsálí našich osudů tvoří genetické kódy i atomová
energie, otevírání nových obzorů, které s sebou nese proměnu starého se
všemi boji, úzkostmi, křečemi i porodními stahy.
Pluto a tajemství
smrti a znovuzrození, jehož je symbolem, se v současné době ocitá na
horizontu nejen Tvaru, ale celé společnosti. Ve stále narůstajícím spektru
oblastí lidského života proniká na obzor kolektivního vědomí veliký otazník „Co
dál?“; výrony obrazů konce světa v umění, vědě i v dětských hrách či
masových pověrách zvěstují, že uvnitř kolektivního nevědomí je tento obraz
živý.
Americký psychoanalytik James
Hillman o něm píše: „Hádes (neboli Plutón) není nepřítomnost, ale skrytá přítomnost
– dokonce bychom mohli říct neviditelná plnost. Protože jeho říše byla chápána
jako konečný cíl duše, je Hádés konečná příčina. Skutečné telos každé duše a
každého duševního procesu. Když hledáme v nějakém prožitku jeho skrytý význam,
dostaneme se k němu nejblíž, když ho necháme projít Hádem, když se zeptáme,
jaký to má vztah k mé smrti.“ (James
Hillman, Sny a podsvětí, Portál…)
Pluto je skrytá
přítomnost, odvrácená tvář krásy života, konečnost naší existence, která dává našemu
bytí váhu a smysl. Jeho transformační síly míří do neviditelného jádra, kde se
skrývá lidská schopnost vystoupit ze sebe a navrátit se k sobě, tajemného
hnízda, v němž představa předchází budoucí podobu, kde se měníme tím, že
dorůstáme do představy, kterou si o sobě vytváříme. V jeho říši klíčí
semena podporována rozpadem minulých plodů a chystá se každý další stupeň vývoje.
Je patronem magických obrazů, reklamy, genetiky stejně jako psychoanalýzy či
náboženských obrazů a mýtů.
Plutonská
transformace si žádá zkušenost, oholí vše na podstatu, až tam, kde slova vyrůstají
z holého žití. Chce ryzost před zrcadlem konce, kde představa ztrácí vědomí své
moci a vyrůstá z pokory k diktátu dění. Kde padá moc, jíž má nad námi budoucnost, na
hranici času a bezčasí.
Jeho zjevující se
podoba věští, že se blíží čas, kdy bude nutné projít Hádem, zastavit se u
banálních zvyků a samozřejmých předpokladů a přizvat vizi posledních chvil, sestoupit
na tři dny do „pekel“ nevinnosti, která je zároveň bezmocná a bezradná, a ptát
se, které z našich samozřejmě uplatňovaných paradigmat obstojí i v krajině
stínů, kde design ztrácí uplatnění.
Velí vydat se po
stopách vlastních stínů a čelit nejhlubším strachům provázejícím proměnu všeho,
co jsme dosud znali, pravděpodobně budeme
nucení si dobrovolně volit cestu do neznáma, uvěřit tam, kde dosud zely hradby.
Když starý král umírá a nový se rodí, vášně stoupají a svět se dává do pohybu.
Žádné komentáře:
Okomentovat