A slova tančí v nedohlednu

ledově krásná, bez důvěry cizí,

bez tíhy vznosná bezobsažně mizí,

bez doteku srdce hesla místo vět.

Čiší z nich žízeň,

Chtějí jen, co musí:

bez hravé krásy zvadlé krutopění,

bez vysněné touhy podezíravé úzkozření,

bez srdce a bez slz mechanický svět.

Čiší z nich žízeň, stesk a konejšení,

 Rána, kdy víš, že musíš vydržet, neprožívat

 A raději si zakázat i snění.

Vyhnat svá slova z doteku na dohled.