A prší tak, že jsme tu sami,

za clonou mraků tušíme

bolesti těch, co bejvaj´s námi,

úzkostné výkřiky v tišině.

A prší tak, že všechno splývá -

výkřiky v křik a každý v nás.

V křik, co časem neumdlívá

a stává se tichem

Prší neslyšený hlas.