25. 9. 2011

A prší tak, že jsme tu sami,



za clonou mraků tušíme
bolesti těch, co bejvaj´s námi,
úzkostné výkřiky v tišině.
A prší tak, že všechno splývá -
výkřiky v křik a každý v nás.
V křik, co časem neumdlívá
a stává se tichem
Prší neslyšený hlas.